Bubnování v tónech podzimu

Ve středu, 16.10. byly naší školkou slyšet krásné tóny zvonkohry. Nebyl to podzimní vítr, který ji rozezněl, ale náš společný kamarád Petr John, na jehož návštěvu se děti moc těšily.

Všichni jsme byli zvědaví, co nového s Petrem prožijeme.

Meditací vlastním hlasem jsme se na úvod přenesli do klidové dimenze, ve které jsme vnímali jenom a pouze vibrace v našem těle. Ty jsme prociťovali i při další aktivitě-bubnování. Mezi dvěma bubny bylo nemožné vibrace necítit. Tato část děti moc nadchla a kdo zrovna neměl paličku a buben, použil ruce a hrál na vlastní tělo.

Poklidná relaxační atmosféra tak samovolně přešla v tanec v rytmu bubnů a hry na tělo.

Nato každý dostal svůj buben, na který nám zahrál svůj rytmus a ostatní děti ho následovně opakovaly. Zopakovali jsme si správný úchop paličky, rytmus pomalý i rychlý, hlasitý i tichý. Pořád nás bubnování baví.

Ti, kteří si pana Petra pamatovali z minulých návštěv, byli přeborníci v odpovědích na otázky, z čeho bubny vyrábí a taky jak se jmenuje další hudební nástroj, který nám přinesl nejenom ukázat, ale i na něho zahrát. Byla to didgeridoo (čteno dydžeryda).

Jako první proběhla nutná rozcvička rtů. Pak si každý vyzkoušel nástroj nejenom držet, ale i na něho zahrát a věřte, není to jednoduché. Komu se to nepovedlo na poprvé, na podruhé už byl jak zkušený dydžerysta. V této části jsme se všichni nasmáli, až jsme se za břicha popadali. Některé prvotní zvuky nám připomínaly všechno možné, jenom ne hru. A že máme fantazii, všichni víme