Jak jsme potkali lukostřelce a zasportovali si s hokejisty

I když už máme květen, počasí je stále aprílové. Sluníčko nevyzpytatelně střídá déšť, tak vsázíme na jistotu a čtvrtek, 23.5., jsme si naplánovali užít ve sportovní hale v Janové.

Cestou k ní, vybaveni pláštěnkami, narážíme na hřišti u mostu na velmi zajímavého pána, člena lukostřeleckého oddílu. Sportovní den tedy začal neplánovaným sledováním lukostřelby do velkých, barevných terčů. Pán byl tak hodný, že nám po tréninku věnoval pár minut času a luk, se kterým se střílí i na olympiádě, nám z blízky i s šípy ukázal a dopodrobna popsal. Poděkovali jsme, rozloučili a vydali dál, směrem k hale.

Máme čas. Aprílové počasí si vytáhlo los se slunečným dnem, tak zůstáváme venku na fotbalovém hřišti. Jak ho využijeme? Přece hraním! Velké hřiště nás motivovalo ke hrám Na babu, či Červenou slepičku. Mantinely nám pro tentokrát byl stín, ve kterém jsme se před silnými slunečními paprsky schovávali.

A na co, že máme čas? Na příjezd těch, se kterými strávíme dnešní dopoledne.

Přesní jako hodinky. Pánové hokejisté ze vsetínského hokejového klubu si s námi přijeli zasportovat. Děti si rozdělili do skupin a hned nato jim dali vychutnat sílu tréninku, jaký zvládají všichni malí hokejisté. Věřte, chválou nešetřili! Běhání vřed i vzad, protahování obručemi, přenášení míčků... všechno s nadšením a odhodláním naše děti zvládaly. Starší byly vzorem menším. Snažili se všichni do jednoho a pohled na jejich zaujetí byl opravdu úžasný. Pitný režim byl na místě. Takový trénink, to totiž není vůbec jednoduchá věc.

Nastal čas se s trenéry rozloučit, pořídit památeční foto a vydat se zpátky do naší školky. Oběd nám všem, po tak vydatném dni, přišel vhod stejně tak, jako pak dětem i postýlka.

A pláštěnky? Tak ty byly jediné, které si v tento den nezasportovaly.

Text a foto: Alena Gavendová