Jak malí badatelé budili semínka 

V březnu jsme si začali povídat o příchodu jara a po vynesení Moreny jsme se rozhodli, i když venku bylo ještě chladno a nevlídno, probudit některá semínka a zjistit, v jakém prostředí, podmínkách se jim bude nejlépe probouzet a dařit. To byla naše původní výzkumná otázka, ke které se přidaly postupně další zvídavé dotazy. Např. Zda rostlinky ze semínek, které se první probudí i nejrychleji porostou. Bádání se tak protáhlo od března do května.

Pár semínek, které jsme měli ze sklizně plodů z naší zahrady (z minulého roku), jsme doplnili semínky z domovů a některá jsme koupili - dýně hokaido, různé druhy fazolí, rajče, paprika, pažitka, čočka, hrášek, řeřicha, lichořeřišnice, slunečnice, ...

Společně jsme vybrali několik prostředí, ve kterém by se semínkům mohlo dařit: ve vodě, v trávě, ve vatě, v písku a v hlíně ze záhonu, v hlíně z krtince) a rozdělili se do skupinek. Každá skupinka měla za úkol vytvořit prostředí pro semínka v prostorách školní zahrady. Jakmile všechny skupiny přinesly naplněné vaničky (trávou, pískem…), uložili jsme do nich semínka, označili cedulkami a položili na parapetu do šatny, aby se výzkumu mohli zúčastnit jako pozorovatelé i rodiče. A pozorovali, průběžně zalévali, zapisovali a vyhodnocovali. Semínka se probudila ve všech prostředích, ale chuť a sílu růst v některých zvládli jen chvíli. V trávě se semínko bohužel neuchytilo, nemohlo začít klíčit a růst. Ve vodě i v písku některá semínka vyklíčila, některá i začala pomalu růst ale nejsou to ideální podmínky pro život.

Zjistili jsem následovné. Aby ze semínka vyrostla zdravá, silná rostlina, potřebuje ke svému růstu ideální podmínky – světlo, vláhu, čerstvý vzduch, zeminu. Děti bádání velice bavilo, během výzkumu přicházeli s dalšími a dalšími zvídavými otázkami.

Vypozorovali jsem, že některá semínka rychle vyklíčí, ale potom pomaleji rostou. Některým po čase přestalo vyhovovat prostředí v budově, potřebovaly už ven (např. Fazole začaly chřadnout, když dorostly délky 1.5-2m, dýně, slunečnice začaly kvést,..) Část rostlin jsme tedy přesadili koncem dubna a začátkem května ven, ale některé doslova a do písmene sežrali slimáci, pro některé bylo bylo ještě příliš chladno a zmrzly.

Každým dnem jsme sbírali zkušenosti.

Aby se semínkům a rostlinám dařilo, je potřeba, abychom se o ně s láskou starali – včas zalévali, ale přiměřeně- ani málo ani moc. Rostlinky potřebují k životu dostatek světla, teplo, vláhu a včas přesadit ven. O vypěstované rostlinky, dříve než začnou rodit můžeme lehce přijít. I když o rostlinky pečujeme a jsou silné, životaschopné, stačí je zasadit do země příliš brzy a zmrznou nebo je mohou sníst slimáci. Jakmile je venku teplo, můžeme semínka zasadit přímo do země, vytrhávat plevel, aby rostliny nezadusila a v době sucha zalévat.

Díky přirozené zvídavosti bylo lehké děti namotivovat na aktivitu. Bádání je nadchlo. Naše typy se od skutečnosti lišily. Postupně jsme rozšiřovali okruh bádání o další zajímavé zvídavé otázky. Většina starších dětí už má povědomí o významu slova hypotéza. Podařilo se nám vypěstovat z každého druhu semínek rostlinky. Tedy probudit všechny semínka. Až na pažitku, o kterou se trpělivě s láskou staráme a věříme, že se semínka probudí. Díky pokusu se děti vzdělávaly prožitkem a získaly vlastní zkušenost. Vlastní zkušenost objevování světa dotykem. Dotyk potvrzuje existenci. Při bádání vnímáme všemi smysly. Učíme se strukturování: od nápadu k činu.

Badatelské aktivity zařazujeme do vzdělávání, které probíhá, s příchodem příznivého počasí, převážně dne venku.

Text: Martina Borsíková Ďurinová

Foto: Alena Gavendová