Bude zima, bude mráz,

kam se ptáčku, kam schováš...

Starost o ptáčky v zimním čase nás motivovala k výrobě krmítka. Není to ale krmítko ledajaké! Jak se nápad zrodil a postupně vznikal, Vám teď popíšu.

V zimním čase svá těla zásobujeme vitamíny možná o něco víc než v jiných ročních obdobích. I v naší školce je tomu tak. Ne vždy nám ovoce chutná v pevném stavu, proto jsme se jednoho dne rozhodli si z něho udělat lahodný nápoj. Pomeranče jsme rozkrojili napůl a na odšťavňovači jsme otáčením tam a zpátky získali vitamínovou bombu. Samozřejmě, že nechyběla odměrka, která nám prozradila, kdo kolik dobroty si do svého hrníčku vymačkal. Nejenom, že tím děti prospěly svému zdraví, ale nastartovala se v nich i jejich přirozená soutěživost. Vymačkané půlky pomerančů si necháváme k dalšímu tvoření.

Krájení pomerančů nožem jsme venku vystřídali za řezání větví pilkou. Sněhulákovic rodinka, která nám zkrášlovala školní zahradu, potřebovala nějaké větvičky na dozdobení. A co se zbytkem? Nařezali jsme si je na kratší klacíky, které jak jinak, něž že si necháváme k dalšímu tvoření.

Povídáním o ptáčcích v zimě a o sypání semínek do krmítek, nám vnuklo myšlenku si takové krmítko vyrobit. Na řadu tak přišly zbytky pomerančové kůry a nařezané klacíky, které společně s provázkem, který děti pomerančem provlékly, zajistily uchycení krmítka. Teď už jenom s rozehřátou želatinou smíchat semínka, lžící krmítko naplnit, nechat zatuhnout a máme hotovo.

Každý den, kdy jsme ve školce, chodíme krmítko kontrolovat. Co myslíte, našli ho ptáčci?

Text: Alena Gavendová

Foto: Daniela Jurajdová